Německý expresionismus, volná a řízená atonalita, Druhá vídeňská škola

Expresionismus

i malíř
do 1920 volná atonalita, pak řízená (dodekafonie — sérijní hudba)
chtěl být za každou cenu originální
dodekafonie
- tón se může opakovat až po dalších 11-ti (i vertikálně)
- základní řada, račí řada, inverze, inverze + račí
- multiseriální technika — pracuje se nejenom s výškou not, nýbrž také se sílou, barvou, délkou …
dílo
- pierrot lunaire (1912)
  - cyklus melodramů
  - volná tonalita
  - na básně Alberta Girauda
  - Sprechgesang — něco mezi zpěvem a recitací (existujou výšky not, ale nedrží je jako u normálního zpěvu)
- přeživší z Varšavy (1947)

žák Schönberga
nepoužíval dodekafonii tak doslovně (opakování tónů, necelé řady) → vznikají dočasné tóniky
hraje se nejvíce
měl žáka — Theodore Adorno (filosof, hudební kritik)
dílo
- opera Vojcek
  - literární předloha
  - hlavní postava — chudák, který je donucen k vraždě
  - při premiéře způsobila skandál — publikum nepřekouslo
- opera Lulu
  - literární předloha
  - o nymfomance
- komorní koncert pro klavír, housle a 13 nástrojů
  - přepisy jmen přátel
  - na čas přecházi do volné atonality
- houslový koncert
  - requiem ženě, kterou obdivoval
  - citace Bachovy kantáty — „už bylo dost života“

nehraje se, pouze se studuje
mistr zvukové zkratky a miniatury
soukromě učil kompozici ve Vídni
otec experimentální hudby
punktualismus
- jednotlivý tón nebo interval zastává roli motivu a je nositelem hudební myšlenky i výrazu
- skladba jako kdyby nezačínala ani nekončila, pouze jakási osvětlená výseč
dílo
- 31 opusů
  - 3-16 — hudba volně atonální
  - 17-31
    - řadová technika
    - práce s pauzami (stejný význam jako nota)
    - rytmus součástí řady
    - předmětem řady je barva a způsob hry