Raný Vícehlas

Notre Dame (1170-1240)

vznik vícehlasu cca 1000 — improvizace nad jednohlasým zápisem
Notre Dame se stavěl 84 let — první evropská skladatelská škola — přechod od improvizace k zapsané kompozici (texty mešního graduále)
básnické módy — trochej, spondej, jamb
pouze 2 notové délky — brevis (krátká), longa (dlouhá) → podoby třídobého rytmu
kompozice — organa (vícehlasá skladba), discanty (vyspělejší organum), motety
- organa a discanty — cca 20 minut, zejména o Vánocích a Velikonocích
- perspektivní moteto — duplum otextováno stejně jako jeden z vrchních hlasů
skladby „rostly“ ze spoda
- tenor = cantus firmus
- duplum
- triplum
- (quadruplum)
skladatelé notredamské školy
- Leoninus
- Perotinus

traktát Ars nova — Philipe de Vitry
skladby diskantového typu (rostou od melodie)
→ Philipe de Vitry (sekretář Jana Lucemburského)
- žánry — rondeaux, virelais, balady
- milostný či satirický ráz
- isorytmický motet — racionální konstrukce melodie a rytmu
Francesco Landini (slepý varhaník z chrámu San Lorenzo) — madrigaly, ballaty a caccie

nizozemští hudebníci
- Jean Ockeghem (2. gen)
- Josquin Despréz (3. gen)
- Clement Janequin (4. gen)
- Orlando di Lasso (5. gen)
k 5. generaci se připojují italové — Giovanni Pierluigi da Palestrina (Missa Papae Marcelli)
žánry
- mše (v různých podobách — tenorová, diskantová, variační) — Missa L’homme armé (cantus firmus z oblíbené světské písně)
- moteto (liturgické, není součásti mše) — Žalm č. 23, Magnificat
- chanson
- madrigal

dvorská kapela Rudolfa II
- kapelníci — Philip de Monte, Jacob Regnart
Kryštof Harant z Polžic
- skončil na popravišti
- Missa quinis vocibus (pětihlasá mše)