Raný Vícehlas
Notre Dame (1170-1240)
-
vznik vícehlasu cca 1000 — improvizace nad jednohlasým zápisem
-
Notre Dame se stavěl 84 let — první evropská skladatelská škola — přechod od improvizace k zapsané kompozici (texty mešního graduále)
-
básnické módy — trochej, spondej, jamb
-
pouze 2 notové délky — brevis (krátká), longa (dlouhá) → podoby třídobého rytmu
-
kompozice — organa (vícehlasá skladba), discanty (vyspělejší organum), motety
-
organa a discanty — cca 20 minut, zejména o Vánocích a Velikonocích
-
perspektivní moteto — duplum otextováno stejně jako jeden z vrchních hlasů
-
skladby „rostly“ ze spoda
-
tenor = cantus firmus
-
duplum
-
triplum
-
(quadruplum)
-
skladatelé notredamské školy
Ars Antiqua (1250-1320)
-
mensurální notace — měřitelná → větší kompoziční svoboda
-
traktát Franca Kolínského — Umění měřitelného zpěvu
-
hlavně motet
-
skladatelé
-
Petrus de Cruce (Petr z Kříže)
-
Franco Kolínský
Ars Nova (1320-1430)
-
traktát Ars nova — Philipe de Vitry
-
skladby diskantového typu (rostou od melodie)
-
→ Philipe de Vitry (sekretář Jana Lucemburského)
-
žánry — rondeaux, virelais, balady
-
milostný či satirický ráz
-
isorytmický motet — racionální konstrukce melodie a rytmu
-
Francesco Landini (slepý varhaník z chrámu San Lorenzo) — madrigaly, ballaty a caccie
Renezance
-
nizozemští hudebníci
-
Jean Ockeghem (2. gen)
-
Josquin Despréz (3. gen)
-
Clement Janequin (4. gen)
-
Orlando di Lasso (5. gen)
-
k 5. generaci se připojují italové — Giovanni Pierluigi da Palestrina (Missa Papae Marcelli)
-
žánry
-
mše (v různých podobách — tenorová, diskantová, variační) — Missa L’homme armé (cantus firmus z oblíbené světské písně)
-
moteto (liturgické, není součásti mše) — Žalm č. 23, Magnificat
-
chanson
-
madrigal
Česko
-
dvorská kapela Rudolfa II
-
kapelníci — Philip de Monte, Jacob Regnart
-
Kryštof Harant z Polžic
-
skončil na popravišti
-
Missa quinis vocibus (pětihlasá mše)