Melodické vedení hlasů, sekvence a závěry

Základní pravidla, jak se pohybovat s hlasy v tónině.

Sazby

Existujou tři typy sazeb. V tomto případě asi platí, že obrázek vydá za tisíc slov.

Úzká

Vrchní hlasy jsou naskládány na sobě.

Široká

Jednotlivé hlasy mají mezi sebou prostor. Jsou poskládané ob akordické tóny.

Smíšená

Hybrid mezi širokou a úzkou. Vyskytuje se nejméně často.

Typy pohybů

Jak se pohybujou hlasy mezi jednotlivými funkcemi?

Stranný

Jeden hlas zůstává, druhý se hýbe.

Rovný

Oba hlasy se hýbou stejným směrem.

Paralelní

Hlasy se pohybují stejným směrem o stejně velký interval.

Antiparalelní

Hlasy se pohybují proti sobě.

Rozsah hlasů

Kde je možné psát jednotlivé hlasy v notové osnově?

Hlas	Rozsah	Noty
Soprán (nejvyšší)	c₁ – a₂
Alt	g – c₂
Tenor	c – g₁
Bas (nejnižší)	E – c₁

Jde o omezení vycházející z praxe, zpěvák s hlasem položeným v base vám nezazpívá f₂.

Obrat X poloha

Obrat je dán tónem v base. Poloha se určuje podle intervalu mezi basem a sopránem

Zákazy

Paralelní a antiparalelní kvinty a oktávy
Postup hlasu ve zv. sekundě

Klamný spoj

Spoj mezi D (5. stupněm) a VI (6. stupněm). Prakticky jde o následek toho, že citlivý tón musí stoupat. Všechny ostatní hlasy jdou protipohybem k basu.

V dur

V moll

Předzdvojení

Pokud jsem v moll harmonické a mám spoj ze VI na D, musím použít tzv. předzdvojení. Toto vychází z pravidla, že nesmíme jít s hlasem o zv. sekundu.

Předzdvojení klamného spoje v moll - dobře

Sekvence

Sekvence je určitý motiv, který je stupňovitě přenášen o sekundu. Většinou je jeden až dva takty dlouhý.

Jak vytvořit sekvenci?

Tvoření je docela snadné. Existuje jediné pravidlo, které musím dodržet (výjma pravidel, které už jsou dané, třeba jako zákaz paralelních kvint).

Počáteční a koncový akord sekvence musí být v jiné poloze.

Pojďme si to ukázat na příkladu:

Jakmile mám vytvořený model, stačí ho už pak kopírovat/transponovat napříč akordy.

Závěry

Za dobu svého studia jsem pro tuhle látku nenašel využití. Podle mě to je naprosto kterénské téma...

Závěry se určujou podle posledních dvou funkcí v hudební větě. V osmitaktových cvičeních (které dává Bělík) jsou většinou závěry dva (na konci předvětí a závětí).